Rozběhnuto

MUM – středa 2. 7. – den šestý etapa č. 5. Olešnická

Hurá ráno jsem se probudil vyspalý, NE hurá – už od rána teplota neúnosně stoupá. Vstávali jsme před 7 hodinou a všichni do jednoho jsme byli hladoví, tak že na snídani došlo opět k přeplnění žaludků na nejvyšší možnou mez. Martin s Pavlem jeli hned ráno do Tišnova na zmrzlinu a hlavně do lékárny pro „spací pilule“, nějakou tu vazelínu a Dolgit mast. Dopoledne jsme se zúčastnili přednášky docentky Aleny Žákovské naší výborné ultraběžkyně, abychom se seznámili s výzkumem, do kterého jsme se někteří zapojili. Po přednášce jsme snědli první „běžecké“ jídlo zdejší jídelny a to špagety. Podle krkání při odchodu z jídelny se dá usuzovat, že možná na trase budou tzv. chodníkové pizzy J a protože dneska se 100% jistotou budu uzavírat pole jako nejpomalejší z rychlejší skupiny, tak je uvidím všechny L. Na nějakou regeneraci či cvičení už nezbyl čas a po obědě kamarádi museli máknout, aby si vše zabalili, připravili a stíhali odjezd prvního busu.

Odbočka – Původně jsme si mysleli, co budeme mít volného času během naší dovolené, ale nepotvrdilo se to. Je fakt, kdybychom si třeba nešli každé odpoledne trochu s Danem zaběhat, tak máme spoustu volného času navíc :-)))), ale když už jsme tady, tak proč se neproběhnout že?J Konec odbočky J.

V Olešnici při startu byla pěkná výheň a tak jsem se opravdu zařadil na konec startovního pole. Hned jsem zjistil, že jsem si zapomněl na pokoji sluneční brýle L a tak jsem vejral jako výr, nebo Bubo Bubo. Začátek byl opět docela „sranda“. Asi po 2km v kopci mi do krku vletěla moucha (zrovna jsem nekecal!!, ale těžce dýchal pusou při „běhu“ do kopce). Začal jsem se dávit a nakonec jsem mouchu vyzvracel i s částí špaget :-))) No a to už jsem byl úplně nejposlednější :-))) Jenže pak, asi na 9km se mi najednou nožičky rozběhli a některé km začínaly i 4. Kopce byly běhatelné, pokud by byl člověk odpočinutý, ale já se je raději snažil chodit hodně rychle – alespoň mi to tak připadalo. V jednom kopci jsem došel Martina, který prohlásil, že mě „nerad vidí“ :-) protože to znamená, že jsem na něho naběhl hodinu. Ale alespoň mi udělal fotku na trati. Aby byla etapa ještě veselejší, tak jsem na konci zabloudil a dal si jeden kopeček navíc :-) Takže ty, které jsem lopotně předběhl, byli již v cíli, když jsem dobíhal :-) Janě Š. a Janě G. se zase podařilo urvat bednu a Kristýna byla 4. Všichni jsme běželi krásné časy se kterými jsme spokojení a 215km je za námi. Ze 76 startujících běžců už je v závodě bohužel pouze 54. Každý každého povzbuzuje a výpadky mrzí všechny, protože víme, kolik úsilí tohle krásné „šílenství“ stojí. Po večeři jsme zašli na masáž a náš pan doktor/sestra rozdal medikaci na spaní, tak že dobrou noc a zítra hurá do předposledního dějství:-)