MUM 2015/2
MUM – neděle 28. 6. – den druhý Etapa č. 1. Lomnická
Probouzíme se kolem 7 hodiny ráno – vzbuzeni SMS od Péti Válka J. Všichni jsme rozlámaní z nezvyku spaní na nafukovacích matracích. Kolem ½ 8 se začínáme vybalovat ze spacáků. Snídani si děláme ještě z vlastních zásob, někteří běžci využívají již snídani v kuchyni. Kafe a dva chleby s paštikou mě trošku proberou a již čekáme na paní doktorky z výzkumu vlivu ultra běhu na zdraví, do kterého jsme se aktivně přihlásili J. Bohužel hned se vyskytly problémy s In-body váhou a také odběry krve nebyly zrovna nejrychlejší. No, nakonec jsme je celkem stíhali. V 11 jsem si uvařil k obědu vločkovou kaši s banánem. V Jednu hodinu je přivítání účastníků, představení organizačního týmu a nakonec pár organizačních pokynů. Před startem jsme ještě stihli In-body váhu a už jsme se mohli zatejpovat, namazat vazelínou nohy a nasadit si kompresky. Ve 14 odstartovalo 76 lidí na MUM, 46 na mini MUM a asi 22 na první etapu. Hned po startu kopec jako kráva – skoro 3km na rozdýchání. Do 20km se mi běželo opravdu dobře. Cesta utíkala, tep jsem se snažil držet na hranici 150 tepů a občerstvoval jsem pravidelně. Sluníčko pralo docela fest a tak pití bylo více než nutné. Na metu půlmaratonu jsme došli (v „pěkném“ krpálu) s Vaškem Fafejtou přesně za 2 hodiny, ale začali ho brát křeče, tak zpomalil ještě více Na 24,5km se mi podařilo stoupnout na kámen, levý kotník povolil a už jsem letěl přes ruku a rameno, abych dopadl na záda. Zařval jsem jako tur. Z loktu mě chvíli crčela krev, ale běžel jsem dál – opatrně. Další kopce už jsem neměl sílu běžet a seběhy jsem se bál, protože při každém blbém kroku mě píchlo v kotníku. Tejpy držely – hurá!!! Poslední seběh už byl pro mě na morál, ale kostel v Lomnici se rychle blížil. Po doběhy zase odběry krve, jak je Martin Kment vtipně definoval jako „pokus na zvířeti“ trvaly neskutečně dlouho a Jana musel jít dvakrát, protože se jim srážela krev ve zkumavce. Večeře v hospodě byla dobrá a po příchodu do školy jsme ještě stihli zalehnout na masážní stoly. Tak že už se těšíme na zítřejší odpoledne. Náš kamarád Pavel Hons měl totiž nápad, že když jsme tady na dovolené, že bychom si mohli zaběhnout nějaký ten maratón. (očima a perem Petra Švandy)
