Rozběhnuto

Ozvěny Rakovnické 15

Při předstartovních či pozávodních řečech  běžně slýchávám, jaký kdo má osobák…právě na ten závod co nás čeká. Vypadá to, že většina si své osobáky pamatuje nebo alespoň před tím, než na závod vyrazí, koukne někam do svých análů, deníčků či na internet (na Maratonklubových stránkách jsou  výsledky pohárových závodů zaznamenány od roku 2000). Patřím mezi asi tu menšinu, kteří to moc neřešíme. Kromě svého osobáku maratonského a na desítku si své výkony ze závodů pamatuju málo, respektive buď vůbec nebo jen přibližně. Třeba soudek vím, že do letoška jsem měl …24 a něco a letos se dostal pod těch 24, ale to je tak maximum, co vím (teda plus hodina, že). Na Rakovník si docela pamatuju, protože s tímto závodem mám spojené své začátky běžecké – teda tu obnovenou premiéru. I v knížce či jinde na to vzpomínám, takže se asi budu v něčem opakovat, ale …to bylo tak:

V roce 2003 jsem se z nostalgie postavil po letech na start Krušovického soudku…už na šestém kilometru jsem se cítil jako na „třicátém“, Louštín jsem vyšel a pokulhávajíc se rozběhl až kousek před cílem, aby se neřeklo a to celé více než za dvě hodiny. Celý květen trvalo, než ty namožený úpony – jako nejpomaleji odcházející problém – se jakš takš zmátořily a já mohl od června začít relativně pravidelně běhat. Po třech měsících (červen, červenec, srpen) jsem se  - což si pamatuju docela přesně – dostal při měření testovacího kilometru z rychlosti 5:40 na 5:20 (jinak jsem samozřejmě poklusával nad 6:00), což mě vedlo k pocitu, že už něco uběhnu a nemusel bych se mezi běžeckou komunitou úplně ztratit a tedy je čas jít zase do závodu…no a vyšlo to na ten konec srpna na Křivoklát. Kromě pár lidí z triatlonových dob (třeba Karel Kozel, Pavel Kratina) jsem nikoho neznal a tak se rozhlížel, koho bych se tak mohl držet,…o tom jak to rozběhnout rychle ponětí nemaje. No a vyhlédl jsem si drobného staršího mužíka, toho že bych se mohl držet. Vyběhlo se tehdy ještě od Křivoklátské Sokolovny a asi po 500 metrech jsem s oním vyhlídnutým ztratil kontakt. Byl sice drobný a o 19 let starší než já, jak jsem později zjistil, tedy tehdy dvaašedesátiletý, ale netušil jsem, že ještě nedávno a to v šedesáti, dal dva maratony pod tři hodiny – zkrátka držet se Honzy Merunky nebyl tehdá dobrý nápad. Ale běželo se mi po těch třech měsících pravidelného běhání docela dobře a to tam je ten kopec nad Městečko…kde si už nepamatuju, jestli jsem byl doběhnut nebo jsem já doběhl dalšího běžce, na kterýho koukám a říkám si, ten bude taky starší než já, zkusím to s ním…a jak se to tam trochu vlní, tak při seběhu mi povídá, já radši spíš do kopce, ten seběh je pro mě horší, což jsem mu přitakal a prohodili jsme pár slov a tak jsem se seznámil s naším a tedy i svým (budoucím) guru Ládou Tlustým. A protože jsou s Honzou Merunkou oba ročník 1940, tak je jasné, že můj odhad, že bude taky o něco starší než já…byl správný. Doběhli jsme to s Ládou spolu až do cíle za hodinu devět a já si považoval, že mi Láda hned podal ruku…

(Koukám na ty výsledky 2003 a bylo to přesně za 1:09:41, a koukám, že třeba Pepa Beránek 1:06:49). Takže po tom protrpěným soudku, kde jsem chodil,  první závod, kterej jsem celej uběhl. A to se musím pochlubit, že ještě na podzim toho roku jsem dal Mělnickou pětadvacítku (Běh Kokořínským údolím) těsně pod dvě hodiny.

No v roce následujícím mi po jaru, kdy jsem na nějakých závodech určitě byl,  začalo bolet chodidlo, což mě drželo víc než tři měsíce, takže potom to byl (a ne naposled) jak se říká novej falešnej začátek, a jak tak koukám do toho archivu výsledků na klubových stránkách, tak jsem další Rakovník (zase z Křivoklátu) šel až v roce 2008 (1:06:13, Gábina 1:06:27), kdy koukám, že je ve výsledcích taky Martin Matula (58:45), který drží dodnes český nejrychlejší čas na havajském Ironmanovi (8:48:50 a to v roce 2006) a s kterým jsem se náhodou sešel letos při svém koketování s triatlonem. Pak už jsem Rakovník nevynechával i když podle výsledků jsem leckdy nebyl, abych tak řekl, v top formě ( 2009 za 1:07:36, Gábina mě předběhla 1:05:36, 2010 zlepšení na 1:03:45). V padesáti jsem na rok utekl Pepovi Poduškovi z kategorie v rámci Poháru, tak jsem se ten rok snažil a dal Rakovník (z Rakovníka) za 58:16, na čemž se podepsal významně Vašek Klos, s kterým jsme ten rok bojovali na život a na smrt, Vaška jsem nad Městečkem doběhl a ten seběh jsme běželi doslova a do písmene na krev (pamatuji, že okolo nás ještě nad tím Městečkem byli další, a třeba Petrovi Suchánkovi jsme utekli asi o třičtvrtě minuty, přičemž předchozích 11 kilometrů jsme běželi spolu a Vaška společně dotahovali – a nebýt Vaška, tak počítám že bychom běželi s Petrem spolu dál a závodili až v cílové rovince). Vašek byl po tom seběhu nějak zahlcenej a na chvilku zvolnil…já šlapal, co to šlo. 2012 z Křivoklátu (což „my“ znalci považujeme za pomalejší variantu) mám čas 1:00:51 a letos (2013) v opačném směru 1:00:37, což na to, že díky kolu mám nižší (až opravdu nízkou) běžeckou kilometráž a kromě závodů téměř žádnou kvalitu, považuju za výborný.         

Tak to jsem tak zavzpomínal a ač to nebylo prvotním záměrem, tak to taky ukazuje, že ti co začli běhat ve čtyřiceti či později, se mohou ještě dlouho (ha ha) zlepšovat. No a na závěr už jen poděkovat Slávovi – tátovi závodu, že mu to dnes již stárnoucí dítě dělá radost, kterou s ním jednou za rok přijdme sdílet.

Miloš