Mé začátky běžecké - pokračování 1.
Bacha, bacha hlídač, drháme. To je obecně používané upozornění, které se mi stále vybavuje a ani desítky let jej nepřekryly.
Pohyboval jsem se v kladenské čtvrti tzv. Nových Kročehlavech, cikáni se soustřeďovali stejně jako dnes spíše v Kročehlavech tzv. Starých, blíž k Poldovce, tedy tam, kde je jádro dřívějších samostatných Kročehlav, větší to ještě nedávno aglomeraci než bývala malá vesnička Kladno.
Taky třeba ještě takové prvorepublikové SK Kročehlavy byl fotbalovej pojem a hráli se Spartou a Slávií – jak jsem ve „starých letopisech“ vyčetl, mimo jiné o tom píše i Ota Pavel, který to z Buštěhradu do Kročehlav měl, jak se říká, přesně právě přes humna. Do Starejch Kročehlav jsme chodili sáňkovat a lyžovat na svah nad dnes již zavezeným rybníčkem, na jehož místě teď stojí supermarket pro kutily. Vršek svahu byl ještě donedávna zastavěn nějakým asi původně statkem, jehož žlutě svítící syrově obnažené – pro naše končiny tak typické – opukové zdivo pro mě jako malýho představovalo mýtický dech minulých věků, jak nám pan učitel Kabát vyprávěl o Kročehlavech jako sídle Kroka, tedy o úsvitu Slovanské přítomnosti v těchto končinách. Krok – kročí hlavy – Kazi, Teta, Libuše s Libušínem…takže když jsem se spouštěl na sáňkách a později na lyžích k rybníčku, bylo to právě od té opukové zdi, za kterou jak si dodnes myslím, bydlel stařešina Krok osobně. Ale začal jsem tento odstavec o cikánech a chci říci, že ke Kladnu patří, drží si svá „teritoria“, on jim je ani moc nikdo až na výjimky nebere. A jak jsem psal o našem pokřikování na ty, co vybírali popelnice, tak to se posunulo tak, že jim přibyla konkurence i z jiných etnik, protože když dneska něco dám vedle popelnic, jako že kdyby to někdo ještě chtěl, tak než dojdu domů a podívám se z okna, tak už to tam není – frekvence dohledu nad popelnicemi a jejich okolím je vysoká. A asi současně také v souvislosti s těmi popelnicemi a cikány platí, že sféry svého zájmu přesunují dnes jinam a bez ohledu na závazky k tradiční historicky úsměvné představě kradené slepice jdou s dobou, zkrátka se v určitých ohledech přizpůsobují té většinové společnosti a neplatí pro ně stoprocentně přívlastek „nepřizpůsobiví občané“, takže u popelnice jsou vidět méně, častěji je vídám, když běžím kolem budovy Správy sociálního zabezpečení u nás v Rozdělově, což mám za rohem. Ale v Nových Kročehlavech byli cikáni vzácní, jen pamatuji, jak jsme od podzimu do jara mydlili za krámem hokej s tenisákem, tak občas hrál i někdo snědší, takže mám-li to uzavřít, potkávali jsme se a potkáváme se dodnes.
