Rozběhnuto

UNHOŠŤ

NEW YORK

1. Vzdálenost

Z domova (Kladno) to mám tak sedm osm kilometrů... na rozklusání je to ale moc.

Asi tisíckrát dál. Ale cestou je občerstvení (ač drahé).

2. Prezence

Rychlá. Příjemná. Vtipné průpovídce se nesměju se zpožděním jako v N.Y. I o oblíbeném čísle je možné diskutovat.

Přes složitější proceduru rychlá. Příjemná. Zdeněk v Unhošti dost dobře nemůže za to, že nemá tak ladné křivky jako dvacetiletá kráska barvy kávy s mlékem, co mi v N.Y. dávala číslo.

3. Uložení věcí před startem

Bez problémů. Obavy z teroristického útoku minimální.

V New Yorku chybí něco jako ta sokolovna. Tlačenice jako hrom.

4. Start

Běžci by asi v lednu (pod nulou) v Unhošti neměli pro poslech hymny pochopení.

I když s tím člověk počítá, čekání je trochu dlouhé. Ale atmosféra s hymnou je fajn.

5. Pocit 1

V pohodě, jseš v klidu a užíváš si to. O nic moc nejde, přinejhorším je možné každé 4 km odstoupit, což je ovšem vždycky škoda.

Paráda. Tak konečně běžíš přes ten Verrazano-Narrows Bridge, ale pro jistotu opatrněji, byla by škoda nedoběhnout, což jsou trochu znervózňující myšlenky.

6. Pocit 2

Každý maraton je trochu svátek. Přitom Unhošť si na nic nehraje. Ale leden, zvlášť když maratonská sobota připadne na 1. jako v roce 2005, je pěkná raritka.

N.Y. je taky svátek, který si přitom přeci jenom na něco trošku hraje. Ale ne všichni to běžíme, abychom mohli jakoby mimochodem snobsky říci: „mám taky New York“. (...i když, trošičku, no...)

7. Čipy (Chips)

Počítači, počítačky kol v Unhošti a časomíra vůbec jsou z masa a kostí a to má něco do sebe. Koneckonců v té zimě trpíme všichni, běžci únavou, rozhodčí zimou. A čip na tebe zkrátka taky nezamrká.

Je zřejmé, že čip není z masa a kostí. A je mu jedno, že už jsi doběhl, kdežto v Unhošti tvůj počítač má radost – po posledním jde do tepla.

A navíc, když ti čip snímací zařízení nezaregistruje, můžeš jen pokrčit rameny, kdežto s počítačem si to můžeš vyříkat.

8. Startovné

Řádově stejné. Jen v Americe je v dolarech to, co v Unhošti v korunách. Ale zase tam dávají tričko a medaili. Ta medaile mně v Unhošti hodně chybí. V New Yorku mi zase chyběl po doběhu Staropramen a párek. Gatorade je sice dobrej ionťák, ale český pivo je mezi ionťáky... ...no přece klenot (to zdravím Rudolfa II.).

9. Po doběhu

V Unhošti mi nikdo neřekl „good job“ nebo něco podobného. Taky jsem se nemohl zadarmo svézt v metru. Ale v Unhošti jsem si potřásl rukou s mnohem víc lidma, s kterými se rádi vidíme... a tak nějak o sobě víme.

10. Únava

Tak ta je všude zatraceně stejná. Jak poslední kilometry v Unhošti, tak poslední míle v New Yorku jsou nějaký delší.

11. Diváci

Vzhledem k poměru počtu obyvatel obou představovaných měst je počet diváků asi srovnatelný. V Unhošti jsem měl pocit, že ti co mě tu a tam povzbudili, mají o věci větší pojem, než anonymnější newyorčané.

Na závěr si dovolím myšlenku, že nejkrásnější pro každého je ten první maraton... ať jej běžíte tu či onde.

zapsal 5.1. 2007 večer po maratonu
Miloš Kmuníček

P.S.: Nechť tyto řádky přijmou unhošťští pořadatelé, zejména ti čekající na poslední závodníky, jako poděkování. Zvláště pak přeji Benovi a Zděnkovi elán do dalších akcí a Alici děkuji za sounáležitost a podporu vyjadřovanou slovy : „je to dobrý“ i při průběhu do posledních kol, kdy to zas až tak moc dobrý už pochopitelně nebylo.
M.K.