Rozběhnuto

Cesta na maratón do Tokya byla příležitostí ochutnat pivo, které u nás v Rozdělově v sámošce nemají tak často nebo vůbec ne. Ale jako patriot - a to velký – jsem cestu po pivních chutích startoval večer před odletem v naší místní Krušovické hospůdce se „ Světlým výčepním“, abych ji při návratu uzavřel na stejném místě „ Mušketýrem“. Takže je jasné, jak je definován můj výchozí chuťový základ a taky proč hned na úvod nepodtrhnout, že všude dobře doma nejlíp. A co jsem ochutnal mezi tím?
Letěli jsme přes Londýn, kde jsem si čekání na let do Tokya zpříjemnil nejprve jedním malým točeným Murphy´s ( em), což je Irské pivo z pivovaru, jehož výstav ( podle encyklopedie) je o něco málo menší než krušovického, kde se blíží k milionu hektolitrů za rok. V Praze je možné Murphy´s ochutnat v několika Irish Pub ( ech). A dodávám, že Murphy´s je součástí toho, co patří jak se říká do skupiny Heineken, kam dnes patří i ty naše Krušovice. Takže technologicky a ekonomicky se „ nám „ to globalizuje a snad ty suroviny, místní voda a genius loci dají vyznít tomu něčemu původnímu a neopakovatelnému… No a protože se čekání vleklo, tak celkem logicky co si dát na Heatrow dalšího než točeného Guinnesse. Toho asi netřeba moc představovat, to je fenomén sám pro sebe a jeden z pilířů pivních chutí vůbec. Takže zase jednou jsem si dal svrchní kvašení, což u nás potkáme jen výjimečně u zvláštnůstek. ( Ale Murphy´s je spodně kvašený). Jak není Irsko nijak velké, tak tenhle pivovárek (Ginness) se řadí mezi 25 největších na světě s ročním výstavem 11 000 000 hektolitrů. Pro srovnání náš Plzeňský Prazdroj má 5 000 000 hl.
Ono to s těmi údaji o výstavu toho kterého pivovaru je ošidné, protože zveřejňované údaje mohou být jednou za jeden daný pivovar a jinde za celý koncern včetně „ desítek“ dceřiných společností, což je například údaj uváděný u dánského Carlsbergu z Kodaně ( 60 000 000 hl ?), který jsem ochutnal plechovkové v letadle z Londýna do Tokya. Na plechovce je upřesňující : Alt Malt Premium Beer.
No Japonský pobyt jsem načal u prvního oběda lahvovým půllitrem YEBISU Premium. To jsme si dali se synem napůl. Na plechovce, kterou jsem později koupil v obchůdku, je 1887 jako že založeno, ale pokud je tam někde uvedeno ve které městě se vaří, tak je to skryto v japonskejch znacích. V žádné ze tří encyklopedií piva, které mám, toto pivo zmíněno není, ale z nějakého toho hledání na internetu to vypadá, že si jej ti co ochutnali chválí, k čemuž se přidávám a vypadá to, že je echt japonský. V každém případě to našinci chutná jako čistokrevný pivo. To jsem si ověřil ještě večer, kdy jsem si otevřel koupenou malou plechovku. Druhej den k obědu jsme si dali každý jedno točený, na půllitru byl nápis SUNTORY. To je podle encyklopedie Tokyjské pivo, jehož hlavní značkou je MALT´S, což je také uvedeno na plechovce, kterou jsem později koupil ( a pochopitelně taky vypil ). Večer jsme si dali napůl velkou plechovku ASAHI ( Super Dry), encyklopedie uvádí, že se licenčně vaří i v Praze v pivovaru Braník, ale je otázka, jak je tenhle údaj aktuální, protože pokud vím, tak Braník jako takový už dnes nic nevaří (ale značka Braník existuje a vaří se v provozu Staropramenu na Smíchově, do jehož prostor se branická technologie přestěhovala – nebo co – protože původní Branický pivovar je neorenesanční budova z konce devatenáctého století a je kulturní památkou, kterou z památkového hlediska není povoleno modernizovat, což lze chápat). No je to nějaký větší koncern, to ASAHI s uváděným výstavem 19 000 000 hl, kam bude jak to tak vypadá patřit několik „ po Japonsku roztroušených“ dceřiných společností. Ale pivo to je, to se nedá říct. Oni mě všechny ty japonský i o kterejch bude ještě řeč, přišly takový podobný, žádnej zázrak, ale ani zklamání. Nesmí bejt teplý, že jo !
Další co jsem ochutnal je asi japonský nejrozšířenější KIRIN. Je to gigant s 40 000 000 hl,pokrývá 40 % místního trhu a točený je to pivo jak má být a ani plechovka není k zahození. Kromě ječného sladu se vaří z rýže a kukuřice a samozřejmě chmel. Kvašení spodní. Posledním pátým japonským, co jsem potkal je NIPPON PREMIUM ( Au Malt Beer), což by v překladu mělo být „japonské pivo“. Abych pravdu řekl, teď s odstupem, když to píšu, tak si jak chutnalo nevybavuju, tak asi ani tak, ani tak, ničím nezaujalo v dobrém ani špatném. Taky musím říci, že jsem ho pil trochu teplý za poněkud neobvyklých okolností, kdy mě ho zabavili letištní bodyguardi, že prej do letadla tekutiny jen v balení do 100 ml, tak jsem řekl, že tu plechovku chci a milé pivo jsme na místě se synem každej jedno vypil.
Japonsko mohu ještě doplnit o pivo SAPPORO, které jsem ochutnal předloni v New Yorku, ale na plechovce je uvedeno, že se licenčně vaří v Kanadě ( to koupené v Americe), v Tokyu jsem na něj nenarazil, ale bude také rozšířené, protože knížka uvádí obchodní a licenční vazby na Guinesse a dokonce na českej chmel ?! A cesta zpátky přinesla znovu ochutnávku již při cestě tam zmíněného dánského Carlsbergu, proloženého tentokrát také dánským Tuborgem. Ono to jsou takoví bratři, historicky spolupracující pivovary, Tuborg je dceřinou společností koncernu Carlsberg. Marketingově bude snaha o zachování identity každé ze značek – no jsou to „světový“ piva, tedy myslím světový v tom, že jsou dobrý bez toho, že by byly něčím výrazně charakteristický. Obě tato piva jsou spodně kvašená. Ale ve srovnání s těma japonskejma jsou takový pivovatější. Žádná limonáda. Tak to na palubě letadla. Zpátky jsme neplánovaně letěli přes Kodaň, kde jsem v tom free shopu neodolal a nakoupil čtyři plechovky : Newcastle Brown Ale ( anglická přičmoudlá klasika ), Guinesse ( černá plechovka u nás také k vidění), Tiger ( Singapůrské – taková ta lehká Asie ) a Erdinger Weissbier ( německé pšeničné – a taky tak chutná). Tak tyhle plechovky jsem si dal až doma, ale jsou z cesty, tak sem taky patří.

A co dodat? Jdu do hospůdky… a tentokrát si dám dvanáctku, tedy Jubilejní ležák ! Krušovice. Nebo že by tam točili Imperiál? Nevím, budu se muset zeptat, ale tradičně se u nás říká desítka, dvanáctka, černý…nebo řezaný. Jo a včera měli jako že se blíží zelenej čtvrtek krušovickou třináctku zelenou. Čím to zeleněj nevím, budu se po doběhu v Krušovicích muset zeptat sládka nebo Pepy Beránka. Že by mladý dubový listí nechali vyluhovat? Ale kde by ho teď vzali.
Ale pivo jo – zajímavý.