Rozběhnuto

Týden po Kbelské desítce se „kolotoč závodů světového poháru“ přesunul do Peček. Pražští, středočeští, ale i vzdálenější běžci, okořenění pozdějším vítězem Polákem Arturem Blaszinskim, se hned při příchodu k prezenci zdravili s Ivem Domanským. Vedle propozic na několik závodů zde Ivo u svého stolku předpaltitelům rozdával, případně ostatním prodával, Termínovku a časopis Maratón – běhy mimo dráhu, jejichž je nejen duchovním otcem i matkou, ale také realizátorem. Především však Ivo Domanský s entuziasmem sobě vlastním téměř s každým prohodil pár slov. Téměř s každým proto, že se téměř s každým zná. Ivo je nesporně největším znalcem běžeckých závodů konaných ve všech koutech republiky. Jak se říká, že sbírat se dá úplně všechno, tak Ivo sbírá účasti na všech možných závodech mimo atletické ovály, i když jej podezírám, že i o těch dráhových má přehled. Postupně za spoustu let nashromáždil zážitky z úctyhodného množství akcí a dodnes tu a tam ty kratší proběhne, ale určitě každý víkend někam jede, i když neběží – je zkrátka při tom. A jeho schopnost shromáždit výsledky běhů z celé republiky od různě ukázněných pořadatelů a jejich zveřejňování v časopise Maratón je dokladem, že jeho všudypřítomnost má jak materialistický, tak duchovní rozměr... jinak by to ani nebylo možné. Propozice Pražského maratonu (PIM) uvádějí u jeho jména coby člena organizačního týmu funkci: Marathon Guru. Já bych řekl, že je dobrou duší běžeckého dění u nás. V análech má Ivo zapsáno 56 maratonů s osobákem z roku 1965 v čase 2:44:09. A jak Ivo skromně říká, moc pečlivě si to nesleduje a spolu s „nějakými“ těmi ultraběhy těch maratonů bude přes stovku.Takže jsme se zastavili s Ivem Domanským, odprezentovali a šli se s Frantou rozklusat. Franta Tůma jako prezident mého mateřského Maratónklubu Kladno a ředitel Kladenského maratonu šíří po světě propozice na závody v našem regionu a navléká korálky svých maratonských účastí, kterých už má čtyřiapadesát, z nichž řadu hluboko pod tři hodiny. Jak se tak zahříváme, tak nás doběhl široko daleko nejrychlejší padesátník Miloš Smrčka a chvíli poklusával s námi. Nepamatuji, že by někde svoji kategorii nevyhrál. Domlouvám s ním taktiku, že mi odtáhne devět a půl kilometru a pak si to rozdáme.Asi se bál mého finiše, tak pro jistotu od startu běžel tak rychle, abych se ho nemohl držet. V cíli jsem na Miloše ztrácel pouhých necelých osm minut.Na startu jsem se nějak zasnil a představil si, jak vybíhám se špičkou z první řady, prvních dvacet metrů se držím Pavla Fashingbauera, druhých dvacet mi proráží vzduch Pepa Poduška, pak jsem se přilípnul na Jirku Wallenfelse, chvilku běžel s Ivanem Čotovem, no a to už jsme měli za sebou prvích sto metrů... a já běžím setrvačně dál, ale zpomaluju a zpomaluju a zpomaluju... až jdu jako když noha nohu mine.Procitám ze zasnění, koukám že jsem už na druhém kilometru a z mého snu že zůstalo jen to zpomalování... takže srovnávám rychlost co plíce a nohy unesou a těším se na označení dalšího kilometru.Při vyhlašování výsledků vystupují na bednu známá jména. Čtyřicátníky vyhrává Ivan Čotov před Viktorem Petronjukem a naším kladenským Pepou Poduškou. Co jméno, to běžecký pojem. Vidíme je obvykle, když se řítíme do cíle, jak proti nám již v poklidu vyklusávají. Mezi padesátníky je nejrychlejší již zmiňovaný Miloš Smrčka před dalšími legendami, jakými jsou Jirka Čivrný s Igorem Tausingerem. Jirka Čivrný z Liberce, mimo jiných úspěchů, nastavil milovníkům Krušovického soudku laťku svým traťovým rekordem, při kterém se již v roce 1993 stopky zastavily na 1 hodině 7 minutách a 2 vteřinách . Ti, co si měli možnost krušovických dvacet kilometrů vychutnat, ví, že v daném profilu je to pěkná prda. Pravda, takový čas zajímá jen rychlíky s nejvyššími ambicemi. A dodejme ještě, že letos se Soudek poběží po sedmadvacáté a bývá kvalitně obsazován. Igor Tausinger mezi padesátníky tvrdí muziku... a nikde nechybí. Na jeho časy se marně dotahuje spousta mladších běžců –pokud si však nevymění startovní číslo s Janou Požgayovou – čímž pak ve výsledcích oba figurují s časem toho druhého – a Igor je přece jen „o něco“ rychlejší než Jana. Aniž bych chtěl přeskočit šedesátníky, je na řadě první sedmdesátník Jirka Libra, který ve světovém čase rovných 40 minut téměř o minutu předstihl prvního šedesátníka Míru Říhu.Setkání osobností – jak jsem uvedl do podtitulu, je setkáním všech, kteří přes týden popoběhnou, aby se o víkendu sešli se stejně „postiženými“. A na čele pomyslného pelotonu osobností jsou nesporně ti, kteří výsledkovou listinu uzavírají: Míla Zelinka, ročník 1924 a Ivan Pacner, ročník 1926. Tomu se říká mrazení v zádech. Co k tomu dodat, třeba přání, aby se nám podařilo – a poštěstilo – se k jejich výkonu alespoň přiblížit. Něco se dá naměřit stopkami a vyjádřit v minutách a vteřinách, ale něco se naměřit a porovnat nedá, to se musí prožít a nechat to zvážit „toho nahoře“.Listuji ve výsledkové listině... a hele Karla Mališová...Vláďa Řápek... Tomáš Miřejovský... ... Vašek Krejsa... ten má 282 maratonů, ale v okamžiku, kdy to čtete, tak už určitě nějaký další přidal.Takže poslední poznámka: označení „setkání osobností I.“ značí, že musí následovat setkání osobností II... III... IV... a tak dále... myslím, že si rozumíme.

březen 2007