Nové Strašecí 2014
2 vteřiny za Poduškou
aneb jak jsme s Pepou sprintovali
Y to býlo tak: před startem v New Bubu (oficielně stále Nové Strašecí) Pepa Poduška kolemstojícím v první lajně – tedy i neobvykle mě, ač se obvykle cpu až za ty rychlý mladý, poslední dobou za „bývalé“ Bubáky Pavla s Lukášem – tedy Pepa všem okolo vysvětlil, že to dnes poběží manifestačně, protože když ho nebudou bolet záda, tak že by zítra (jako v neděli) vyrazil na jaksi „prestižnější“ patnáctku do Golčova Jeníkova (Běh Jarmily Kratochvílové – no nakonec tam vyrazil a vyhrál tam padesátníky – ale současně výsledky Golče zaznamenávají účast Miloš Smrčky, který nejenže vyhrál šedesátníky, ale celkově byl dokonce pár míst před Pepou – jak jsem psal minule – anomálie, vždyť po té padesátce dejme tomu se ta rychlost ještě drží, ale i moudré knihy uvádějí, že zhruba od 55 to jde s organismem zákonitě s kopce, myslím tedy přirozeně…tak jak to, že to na Smrčku neplatí ani v šedesáti?!)
Ale zpět do Strašecí: a ruku na srdce, účast zejména díky místním celkem dobrá, ale kvalitě startovního pole něco chybělo, žádnej Petroňjuk, žádnej Vacarda, Wallenfels, Kovář ani náš Ondra Čadek či Metod, zkrátka příležitost pro druhou vlnu, že…no vyběhli jsme a chvilku jsem i tu špičku viděl docela blízko před sebou, pak ovšem Pavlové Losenský (Sokol Unhošť) se Štajerem (MK Kladno) mizeli víc a víc ve předu, pak tam byli nakonec celkově třetí Marek Bublík (AC Tepo) se čtvrtým Lukášem Duškem (MK Kladno) a pak už zanedlouho s odstupem Láďa Fanta, Vašek Klos a já (všichni MK Kladno) a Pepa Poduška (Sokol Unhošť) si nás „jen“ hlídal. Mezi druhým a třetím kilometrem začal nepatrně ztrácet Vašek Klos (nakonec 26 vteřin na mě) a tak jsme to hrnuli s Láďou Fantou asi oba tak na hranici svejch možností, což se pozná podle toho, jak kdo dejchá, že…no Pepa Poduška nás nechal ať si tempo dáme podle sebe a držel se tak těsně o půlkroku zpátky, že si říkám, jakpak ten Pepa vlastně dejchá – no nedejchal – tedy aspoň ne hlasitě, tak si říkám, sakra, on to běží hodně pod svý možnosti, kdypak ho to přestane bavit a poodběhne si. A Pepa furt vedle mě, tak jsem si držel tempo abych nevytuhl, spíš tedy opatrněji, ale zase ne moc, aby se Vašek Klos pokud možno nedotáhl – on je hrozně bojovnej, jak cítí šanci, tak by vypustil duši a dává to chvílema myslím i přes závit, to je pak s ním na život a na smrt…protože mi bylo jasný, že na konci si se mnou Pepa udělá, co bude chtít…nakonec to Pepa s náma „vyklusal“ až do té poslední zatáčky do rovinky cílové – ještě jsem „zkušeně“ nabíhal vnitřkem a Pepa džentlmensky obloukem kolem mě zvenku, no není na co se šetřit, říkám si, do cíle bratru padesát metrů, tady už i s vytuhnutím to dám setrvačností, tak protáhnu a trochu zrychlím krok (říkám trochu, protože jak jezdím na tom kole, a ještě v osm večer před závodem jsem si dával cyklotrenažér – tak ta jiskra ve zrychlení není, nějak hasne) takže protáhnu a zrychlím, no a Pepa taky protáhnul a zrychlil – a jestli je to tím, že má delší nohy nebo co, zkrátka v poklidu byl během vteřiny přede mnou a žádný souboj se samozřejmě nekonal, Láďa Fanta jako první čtyřicátník 4 vteřinky za mnou, což mě těší, protože jsem s ním nevyhrál ani nepamatuju. Takže asi tak.
Miloš
