Eintopf
Jak jsem v roce 2003 znovuzačal běhat, narazil jsem v knihkupectví na právě vydanou knížku (2003 ) "Běh pro zdraví", která byla mým prvním zdrojem základních informací. Jak čas šel, nabalovali se na mé "vědomosti" další a další moudra ze zdrojů nejrůznějších, počínaje debatami s Ládou Tlustým a ostatními kladeňáky, internetem konče (záměrné zvolení pořadí zdrojů je - no o něčem vypovídá, ne?). Musím říci, že ta knížka vůbec není špatná, v konfrontaci s řadou jiných, co se mi dostaly do rukou, je řekl bych určitě nadprůměrná. Samozřejmě po deseti letech běhání a několika maratonech člověk na elementární rady začátečnické kouká s úsměvem, ale nezapomínám, že spousta toho co dnes považuju za jasné a samozřejmé, jsem v začátcích jako každý nováček běžecký objevoval. Dovolím si v rámci webových střípků uvést jednu drobnost z knížky, kterou si dodnes pamatuju (a která je jedním z principů, který ve svém běhání uplatňuji - a s přibývajícím věkem s větším a větším důrazem).
Cituji (z kapitoly Maraton - běh až nadoraz):
Správný recept na maraton.
Klidné vytrvalostní běhání není nic mimořádného. Mnoho sportovců mluví spíše o svých rychlostních vložkách, ačkoli ty hrají při maratonu jen nepatrnou roli. Správná kombinace se dá srovnávat s receptem na německou specialitu připravovanou v jediném hrnci - eintopf. Příliš se o tom nemluví, ale eintopf je hlavně voda a zelenina. Všichni koukají po mase, ačkoli toho tam příliš není. A kdo přidá do polévky příliš soli a pepře, úplně ji zkazí. Rozhodujícími přísadami tréninku je hromadění naběhaných kilometrů a delší běhy. Rychlostní vložky a závody jsou pouhé doplňky.
(Běh pro zdraví, 2003, Euromedia Group, k.s. - Ikar, ISBN 80-249-0163-3)
(...je možné, že jsem tohle už někdy někde psal, nepamatuju si to a nejsem schopen to na netu rychle dohledat...ale možná že, nepsal).
