Rozběhnuto

Aktuality „možná drobné“.

     V našem životě se objevují události zásadní, těch bývá pár a pak mnoho a mnoho drobností, které však tu rutinu žití ozvláštňují a asi jsou tím „čím žijeme“. Tou rutinou myslím že spíme, jíme, vyměšujeme…což jsou všechno slasti nezanedbatelné, z praktického hlediska neopominutelné…ale úplně tak by nám samy o sobě nestačily, takže se chytáme kolem poletujících emocí, ti aktivnější se po nich natahují či jim jdou přímo naproti. Například tím, že 1. května probíhají potokem a ještě si u toho měří čas (a někteří, jak jsem koukal i tep).

Takže když pomineme ty zásadní mezníky, počínaje narozením vlastním, narozením potomků, nejlépe po svatbě, která se taky stále v našich kulturních šířkách jeví jako „událost“ zásadní, pomineme-li i události té odvrácené strany života, mám na mysli nemoc či odchod blízkých, prokousáváme se každodenními starostmi ( o chléb náš vezdejší) a z čeho tak můžeme mít radost? Takové ty ryze osobní radosti, jako že naše dítko snad konečně úspěšně dostuduje či se nespustí s nějakým chuligánem, leckdy už ovlivníme míň než málo, ale to, že se postavíme na start Krušovického soudku a že sice s protestujícíma stehnama, ale plni eufórie sbíháme s Louštína s vědomím, že teď už se do té brány pivovaru dovalíme, to je jen  a jen na nás.

                 Takže když se tak rozhlédnu po „současnosti“, co se mi tak vybaví za aktuální střípky dění?

         Nový závod v Novém Strašecí. Po nultém loňském ročníku, který nebyl nikde moc anoncován, se na letošním, jako prvním ostrém ročníku, sešlo nejen dost běžců z okolí, ale i dost místních, řekněme opatrně neběžců (i když samozřejmě i neběžci jsou taky lidi), ale aktivních lidiček, hádám že často aktivních v jiných sportech, kteří si na domácí, strašecký, závod odskočili – protože přeci platí, že při které sportu se neběhá, že?! Jako komentář mě napadá, že trať co do délky i profilu je taková „nekonfliktní“…což je před Soudkem nejspíš dobře. ( No těm, co šli Mělnickej maratoń…ale to je jiné kino).

         No Krušovický soudek je, jak říkají cyklisté o těch několika vyhlášených závodech,  „jarní klasika“. Ten délkou i profilem prověří zimní běhání každého a odhalí, kdo to flinkal. Odměnou těm poctivým pak je samozřejmě nejen výsledek samotný, ale i  - a možná předvším to – že se ke konci netrápí a užijí si to.  Letošní Soudek jsem neběžel, byl by to můj desátý a jak jsem si již vícekrát ověřil, když člověk neběží a jde se podívat, tak to stojí za….a když člověk zůstane doma…tak taky. Takže když nejsem někde na cestách tak na závody chodím i když nechávám nějakou tu bolístku v klidu a neběžím. Takže jaký bylo to horko nevím. Na webových stránkách Soudku je na úvodní straně jako moto citace z pera Pavla Hopa Kratiny z jeho soudkovského zážitku z roku 1996 no a letos Pavel po 16 letech zase napsal jak to viděl a když jsem si tak říkal, co by se dalo vytáhnout za nový citát – moto, tak mi to vychází na celý článek. Pro mě je radost takové věci číst. Co mě zaujalo a osobně potěšilo obvzláště je toto:

„  Hned na startovní čáře jsem si očima vyhledal Zdeňka Jelínka, který měl být mým hlavním soupeřem. Bavili jsme se před rozklusáním a říkal, že Soudek je jediný závod, kde mě dosud neporazil. Asi to souhlasí, už mě ,,udělal“ i na Rozdělovském čtvrtmaratónu, ovšem já raději vzpomínám na můj vítězný souboj ,,O mistra severního Rozdělova“ z čtvrtmaratónu roku 2010, kdy jsem byl naposledy z nás dvou lepší.“

Takže chytrému napověz, hloupého trkni, nezbývá mi než Rozdělovský čtvrtmaraton obohatit vedle již existující ceny ředitele závodu za počin hodný zvláštního zřetele ještě o samostatně vyhlašovaného Mistra severního Rozdělova. Napadá mě, že sem spadne Míra Urbanec, Pavel Horych, ale taky Petr Novotný, Standa Pípal s Pavlem Nedvědem (rozšířeno na Ostrovec), kdyby se objevil Vašek Hons s Karlem Kozlem mezi běžícími, jinak chodí pomoci na trať, no a ještě si určitě vzpomenu na další, které za zahradnictvím potkávám během roku (třeba Pavel Vinš). Kdyžtak se prosím přihlašte, kdo je nějak s Rozdělovem svázán.

     Zatím posledním korálkem na šňůrce letošních pohárových závodů byl Šulák. Jestli má své nezaměnitelné kouzlo Krušovický soudek, no tak Šulák se svým přeběhem Kačáku o nic menší. Žádná silnice a občerstvovačka po necelých 5 kilometrech, protože to jsme v cíli, přezujeme se do suchejch bot nebo ještě před tím vyklusáme bosi, abychom si zkusili, co je na tom propagovaném bosoběhu a abychom zjistili, že jako krátká regenerace je to fajn, ale nemá se to přehánět.

     A v neděli hurá do Kačice, určitě tam budou zase jako na Soudku oba Metodové. 

Miloš, 2. 5. 2012