Rozběhnuto

NEDĚLE JAK MÁ BÝT

aneb Pepu bych neudal, ale nahlásit to  musím.

     Rád říkám, že nemám žádné tréninkové plány, ale koncepci. ( …a to není málo!). A ta koncepce říká, že sobota je věnována tempovému běhu, což zhusta představuje závod a není-li závodu, pak nějaké ty delší jako že intervaly. Neumanova stezka s nějakým tím rozklusáním a tentotkrát i pěkným delším výklusem (s Gábinou) přesně do koncepce zapadla. Na neděli pak koncepce (kdepak já, to všechno koncepce) velí delší kolo. A není od věci ještě to sobotní odpoledne věnovat regeneraci a jednou z nejlepších jejích forem je procházka kolem Louštína s košíkem v ruce. A já mám to štěstí, že mi občas dělá průvodce místní houbař z nejpovolanějších, Pepa Beránek. Takže jsme si s Pepou dopoledne zaběhli po té stezce unhošťského doktora Neumanna a pak po příjemném obídku a já po lehkém zdřímnutí (podle vzoru Jarda Jágr) jsme vyrazili prokrvit nohy v protisměru toho posledního seběhu Krušovického soudku a do končin okolních. Zde musím uvést, že Pepa funguje obdobně jako Šerpové v Himalájích, tedy ne že by mě nosil košík, ale zkrátka se jako kluk odtamtud vyzná. Nebo mi napadá přirovnání Pepy k domorodcům z povodí Amazonky, ti o svém pralese také vědí všechno. Pepa houby nehledá, ale opravdu v pravém slova smyslu toho slova "sbírá". Chodí jen od jednoho místa k druhému, kde ty houby „jednoduše“ rostou. Říká: támhle jak jsou ty dvě břízky, u té první ne, ale za tou druhou bude křemenáč…a „měl“ ho tam.

     Ale chci psát o neděli, kam jak jsem již předznamenal, řadí „koncepce“ dlouhé kolo. Program akce jsem postavil na záměru, vyrazit (s Gábinou) dopoledne poté, co se podívám na start Elite – MS v cyklistice. Ti startovali v deset hodin do Italského deště na trasu 272,6 kilometru, s odhadovaným časem strávit 7 hodin na trase, takže tím mým záměrem bylo, vyrazit po startu také, ale na horském kole a jen do Krušovic, zde poobědvat a v dobrém rozmaru ( po nějakém tom pivu) zpátky tak, abych se podíval na drama dojezdu mistrovského závodu. Představa, že než Cancelára s Wigginsem a Froomem ujedou 272 kilometrů, stačíme i s Gábinou v mírnějším tempu dojet do Krušovic a zpátky těch celkem 60 kilometrů a i s obědem stihneme závěr závodu, se jevila jako reálná. No nebyla.

     Vyjeli jsme před jedenáctou a s větrem v zádech prosvištěli na start Soudku na Stochov, za chvilku byli ve Strašecí, pak v rámci abychom se nepřepínali jsme si to zkrátili přes Páteckou lísu na Malý Louštín, tam jsme docvakli vyklusávajícího Pepu, ke kterému jsme si, jak bylo domluveno, dali kola a U lípy žebírka na medu. Za chvilku dorazil jako že jen na pivo už z domova vysprchovanej Pepa, kterej si rád dá řezaný. Počitám, že Pepa si řezaný dává proto, aby měl změnu oproti doma, protože jak známo v informovaných kruzích, u Beránků (cca 100m od brány pivovaru) mají v kuchyni tři kohoutky, studenou, teplou a Krušovickou dvanáctku. A nejen že Pepa je Krušovický rodák, ale také kontroluje, kdo a co z pivovaru odváží a tedy co se produkce týče, má přehled. A lze jen doplnit, že Pepova žena Maruška to co Pepa zkontroluje má všechno „podvojně“ spočítaný. Takže si Pepa poručil to řezaný a měl pravdu v tom, že mé oblíbené krušovické pšeničné na pípě nebylo. Prej ho tam piju už jen já a jak to tak vypadá, tak jsem jej minulou neděli opravdu dopil (a to jsem si dal jen ve stoje jedno malý a mazal na kole zpátky, protože když jedu bez Gábiny, tak holt tolik neodpočívám, že). Ale místo pšeničného že prý mají Svatovavřinecké…no tak jedno malý pochopitelně že rád ochutnám. To Pepa měl už dopité to svoje a objednal si taky tu sezóní novinku. Pochopitelně se Pepy jako místního a jako znalce ptám, co že to je za počin to Svatovavřinecké…a povídá, že zkrátka občas něco neobvyklého uvaří, na jaře je to třeba Velikonoční zelenkavé ( přídavek esence dubového listí), ale že to Svatovavřinecké taky ještě neměl. Takže první překvapení, že s Pepou společně objevujeme Krušovické pivo. A druhé překvapení se dostavilo záhy. Pepa povídá: no ono bude silnější, možná taková patnáctka. Rozhlédl jsem se po stole a narazil na info kartičku propagující právě to Svatovavřinecké…a tam čtu, že ne patnáct, ale jednadvacet. Pepa viditelně zaskočen…no to bych si ho snad ani nedal…ale zvládli jsem ho, to větší množství alkoholu ani nerušilo ten pivní dojem, jak mám zkušenost z jiných silných piv, výrazná chuť chmele, ne tak ovšem hořká, ale zjemnělá delším ležením (uvádí se, že minimálně 100 dní v dubových sudech) a o trochu tmavším ječmenem, než u čistě světlého piva, což dává Svatovavřineckému takovou plně žlutou barvu. Takže jak říkám, Pepu bych neudal, ale že neměl dosud zkušenost s Krušovickým Svatovavřineckým ležákem, nahlásit musím.

     No a jak to dopadlo…to silné pivo jsem musel zředit ještě jedním Mušketýrem, taky žebírka musí plavat, že, …nějak jsme se U té Lípy zkrátka zdrželi, pak vyšlápli Louštín nahoru (Gábina to kus vedla), vzali to delší cestou přes Bucek a výsledkem bylo, že cyklisté dorazili po těch svých 272 kilometrech do cíle ve Florencii dříve než my po 60 do Rozdělova.      

Miloš