Jdi na obsah Jdi na menu
 


Honolulu

5. 2. 2013

Na Havajské ostrovy se v prosinci 2007 na maraton do Honolulu vypravili tři naši kamarádi z Maratónklubu Kladno, dva padesátníci Jan Flídr a František Tůma s již pokročilým šedesátníkem (ročník 1940) Rudolfem Kusebouchem. Pro všechny tři jistě když ne přímo vrchol, tak významný milník v maratonském, ale i cestovatelském životě. Dodávám, že všichni tři mají uběhnuto více než 50 maratonů a řadu z nich ve světě (pro ilustraci: New York, Boston, Londýn, Paříž, Řím, Jungfrau, solný důl...).Z toho je patrné, že se jim z „velkého světa“ nepodlamují kolena, dalo by se s nadsázkou položit si otázku, zda se kolena nepodlamují ve velkém světě z nich. To dokládá následující příhoda, kterou mám z první ruky od zúčastněných, v čele s hlavním aktérem Rudlou Kusebouchem.Rudolf je, jak jsem jej poznal, stále v dobré náladě, málokdy jej co rozhodí a je znám svou komunikativností, což se jinak také dá říci, že je huba plechová (v dobrém slova smyslu samozřejmě) a pro nějakou tu „hlášku“ nejde daleko. Pro doplnění a dokreslení obrazu poznamenávám, že Rudla je z generace, která si po valnou část svého života neuměla představit, že ještě stihne podívat se po světě, proběhne se New Yorkem nebo na Havaji. Proto se Rudlova angličtina omezuje na méně rozvité věty a nejčastěji používanými slovy jsou Hallo a Yes.

No ale jako na Kladně a v Praze, tak i na Havaji si zajdeme k Číňanům na čínu a nijak nás to nepřekvapuje, tak není nic zvláštního na tom, že „Slován všudé bratrý má“, což v daném příběhu obnáší lotyšskou či litevskou recepční hotelu, kde pánové bydleli. Takže po vyjasnění odpovědí na zdvořilostní otázky „Where are you from?“ zaznělo: to můžete klidně mluvit rusky..., což pochopitelně Rudlovi poskytovalo širší možnosti záběru, než ta angličtina. Takže při cestě na pláž, příhodně oblečen v tričko, kraťasy, ručník přes rameno, procházeje kolem recepce, žoviálně zahlásil směrem k recepční: ja idu na katók katať sja na kaňkách. Co dodat, podle očitého svědka Franty byla recepční „zbouraná“ a není sice prokázáno, ale jsou takové úvahy, že se smíchy počůrala. Netřeba dodávat, že v její osobě byli chlapci následně považováni, jak jsem z vyprávění vyrozuměl, za něco jako Very Important Person.