Rozběhnuto

Je neděle 28. dubna 1996. Hodiny ukazují osm hodin a šestnáct minut. Spěcháme na vlak, který již vjíždí do zastávky. Pohoda, do pravidelného odjezdu chybí jedna minuta. Nastupujeme do vlaku. A už je to tady. Kamarádi i soupeři. Pavel, Hop, pan Fanta, Martina, reprezentant České republiky Jirka Klesnil a ve vlaku už jsou i další běžci z Prahy, Kladna, ale i odjinud. Baví se o všeličem, ale téma hovoru se snáší k nastávajícím hodinám. Je to pokaždé stejné a přece vždy nové a neopakovatelné. Železniční zastávka Stochov. Běžci přestupují z vlaku na závodnický autobus. Za chvíli vystupují u stochovské sokolovny. Zde probíhá prezentace. Netrvá to dlouho a s čísly se znakem Královského pivovaru Krušovice se přemisťují na start. Ještě poslední pokyny Vaška Čížka k trati, jejímu stavu a značení a jde se na to. Z retrospektivy se vracíme o přítomnosti. Po nepříjemném stoupání do Nového Strašecí jde naše trojka stále pohromadě. Po silnici je táhne Pavel s Hopem,  v terénu tuto funkci přebírá jejich vytáhlý spoluběžec. Hop zkouší nástupy, povzbuzován i na obrubníku sedícími divačkami, ale Pavel je zkušeně zachytává. Nechce zopakovat loňskou chybu, kdy si nechal Hopa utéct už před Strašecím, stále ho viděl, doháněl, ale nedohnal. "To se letos nesmí opakovat," říká si v duchu. Hop vidí, že na rozhodující nástup je ještě brzo. Všichni tři mají ještě dost sil. Vzájemnou spolupráci mohou jen získat. Občerstvovací stanice poblíž Bucku. Hop už poněkud zaostává, ale stále se zuby nehty drží svých soupeřů. Všichni si berou čaj. Přeběh přes cestu. Trať se klikatí po pasece mezi borovicemi. Tempo se poněkud zpomaluje. "Mám jít do vedení?" ptá se sám sebe Hop. Nakonec zůstává třetí. Ještě pár metrů sbírá síly. Teď! Cesta se na okamžik poněkud rozšířila a Hop vyráží. Běží se jednu hodinu a půl minuty. Hop vyráží honit projíždějícího cyklistu. Dech připomíná nosorožce v extázi. Probíhá louží a rochništěm divočáků. Mokré maratonky zapáchají od prasečích výkalů, ale získal na Pavla další dva metry. Boty se vyperou v příští louži. Čeká obávaný Louštín a pak už jen dlouhá cesta lesem. Do cíle zbývá posledních pět kilometrů a za chvíli jen dva. Hop na Louštíně trochu ztvrdl a Pavel ho stále dohání. Z kopce se odhodlává k rozhodujícímu nástupu. Jeho výhodou je, že sebejistý Hop o něm neví. Pavel se rozbíhá, ale vzápětí padá. Rozedřená dlaň a časová ztráta. Je rozhodnuto. Do cíle dobíhá Hop v čase 1:21:31 hodin a Pavel chvíli po něm. Pak i Marek a pan Fanta, objevuje se i Keďul. A co Martina? Po druhém pivu se Hop odhodlává jít jí naproti. Marek vyráží s ním. Nejdou dlouho. Uprostřed Krušovic, tak 500 metrů před cílem se Martina najednou objevuje. A běží, pomalu, lehce, ale běží! Za chvíli je v cíli. V čase dvě hodiny a osmnáct minut. Ale ve třinácti letech! Hospoda pro zaměstnance pivovaru v Krušovicích plná rozjařených běžců. Malby Mikoláše Alše na stěnách. Hopovo rekordní páté pivo, vše zdarma. Martina pije první čaj. A je tu vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií říká Vašek Čížek: "Ještě bych prosil Martinu Soukupovou. Přátelé, tato dívka se nedopatřením zaprezentovala a uběhla trať našeho závodu ve třinácti letech!" Potlesk pro Martinu je silnější než pro celkového vítěze. I klobouk běžce Ahasvera z povídky Ztracený běžec jest hluboko smeknut. Lipové stromořadí a na cestě Hop a Pavel domlouvají s panem Fantou Přeběh republiky. Je krásná vlahá poslední dubnová neděle. Pavel, Hop a Martina pak nasedají do Soukupovic a šerem svítí brady mastné od buřtů, které jim i Markovi Martina za svou výhru koupila. Byl by to krásný film. Ten se ale nedá natočit. To se prostě musí zažít. kdo to letos prošvihnul, může to zkusit napřesrok. Ale už nikdy to nebude takové jako letos.  Třeba to bude ještě lepší.

1996 Pavel Hop Kratina