Rozběhnuto

Svoje povídání o Krušovickém soudku začnu trochu obšírněji. Ostatně, u mě nic neobvyklého. Začínal jsem s turistikou ve druhé polovině sedmdesátých let a rovnou jsem se vrhnul na dálkové pochody. Putoval jsem po Čechách, popobíhal, chodil, až jsem konečně (!) jako Kladeňák také zavítal na Stochov. Tehdy v létě tam býval pochod "Kolem rybníků" a jeho 22 nebo 25 km mi dalo pořádně zabrat. A když jsem se o několik měsíců (či let) později postavil na start svého prvního maratonu, zjistil jsem, že ho poběží i dva stochovští pánové, které jsem si pamatoval jako pořadatele onoho pochodu. Dozvěděl jsem se, že to jsou už páni maratonci, kteří dokonce běželi Mezinárodní maraton míru v Košicích! Vašek Čížek a Mirek Krejčí se pro mne stali pojmem. Po skončení "zelených" let jsem se na Stochov začal vracet. Nejdříve na krásný DP "Ze Stochova do křivoklátských lesů" a o rok později i na běh "O krušovický soudek". Moje první účast byla symbolická, ale od dalších ročníků jsem se snažil pořádně máknout. Byly roky, kdy mi to šlo, dostal jsem se jednou i pod 1:20 hodiny, jindy to bylo zdánlivě horší s časem, ale lepší na pohodu. To třeba, když jsem do "karlovarky" běžel s Jirkou Pelcem, celou dobu si povídali, probrali všechny známé i neznámé potíže a cesta nám ubíhala jedna radost. Z jiného ročníku mám pěknou vzpomínku na Pavla Pondělíčka. Byl jsem tak na osmém kilometru (les za Novým Strašecím) a Pavel najednou vedle mě a hned volá: "to není možný, co tu děláš, neběžel jsi včera maratón?", asi jsem jenom hlavou přitakal, "že jo", Pavel mě pěkně povzbudil ať to určitě doběhnu a makal dopředu. V cíli na mě čekal a měl velkou radost, že mě konečně porazil a já mu to ze srdce přál. A protože se vždy dobíhalo k pivovarské bráně a do pivovarské hospody to bylo takových 30-40 metrů, mívali jsme s přáteli (a stále máme!) nevyhlášenou soutěž, kdo bude první v hospodě. Upřímně řečeno, že jsem se snažil na tu myšlenku zapomenout. A tak zatím co většina ostatních běžců pila čaj, vyklusávala, chodila se mýt (!), já už jsem uvažoval jinak. Kde je autobus s věcmi, kde mám svůj batůžek a ... hurá dovnitř. Chvíle napětí a je to tady! Teď se budu vytahovat, ale posbíral jsem v této disciplíně mnoho medailových umístění. Nejvážnějšími soupeři bývali nebo ještě jsou Franta Pekař, Pepa Poduška, Jirka Klesnil. No, to víte, když dobře zvládnete bažinky za oborou a před tím ještě nezakufrujete, vyplazíte se pak na hřeben Louštína a teď ta cesta neubíhá, daleko dopředu vyhlížíte strom, na kterém bude zase o kilák míň a zdá se Vám, že ho snad letos lesáci porazili nebo, že pořadatelé zapomněli tu značku udělat, až pak najednou jste na vrcholu a dál už je to jen padákem z kopce dolů do obce a po panelce do finiše, tak je to paráda. A bez krušovického piva v cíli by nebyl Krušovický soudek. Je to těžký běh, který je něco jiného než ideální hladká asfaltová silnice. Na tomto běhu se moc "osobáků" na 20 km nedělá. Stojí však za to přijít, běžet a vracet se.

Přeju Vaškovi Čížkovi a všem dalším přátelům hodně zdraví do dalšího tisíciletí a síly do příštích "soudků" a krásných turistických akcí. Děkuji, Váš

Zdeněk Kučera, Kladno 19. března 199