Jdi na obsah Jdi na menu
 


KRUŠOVICKÝ SOUDEK 2007 - (očima Petra Tyla) převzato ze stránek Sokola Unhošť, kde zveřejněno 6.5.2007

Obrazek

Tak se nám ta běžecká sezóna pěkně rozběhla. Sval na noze se zatím umoudřil. Je zajímavé pozorovat jak organismus reaguje na pravidelnou závodní zátěž. Začátek týdne je vždy krušný, ještě že je možnost jít si odpočinout do práce. Koncem týdne tělo připomíná akutobaterii, která po důkladném doplnění energie je znovu připravena ke startu.

Jen při tak krátkém cyklu není čas na užití si vyplavených endorfinů. Vše je důkladně

organizováno dle běžeckého plánu, regenerační běhy a protahovací cviky, hlavně žádné blbosti a šetřit energii na závody.

Podle rozpisu jsem tedy absolvoval naplánované víkendové závody. Do Nymburka jsem se vyloženě těšil. Běh Lipovou alejí to zní přeci pohodově. Přebory Středočeského kraji to už méně, ale rovinatá krajina kolem Labe je na běhání velmi příhodná. Mám to ověřené, loni jsem to proběhal od Kolína po Nymburk při krátkém lázeňském pobytu v Poděbradech. Desetikilometrovou trať považuji za ideální, ani moc krátká, ani moc dlouhá, hlavně že po rovině.

V Nymburce bydlí neteř, také lékařka, povzbudit mě přišel i bratr a švagrová. Trať tvoří několik okruhu městským parkem, start a cíl na tartanu atletického stadionu. Počasí je pěkné, účast hojná. Jen pozoruji, že se čtvercem vzdálenosti od našeho běžeckého revíru je zde málo známých tváří: Petronjuk, Dúbravčík, Flídr. Závodu se účastnil i „pan hrábě“ Czernin, ale nedoběhl prý pro bolesti zápěstí a vzdal. S výsledným časem 38:44 jsem velmi spokojený, je to můj nový osobní rekord na 10 kilometrů.

 

Večer na internetu ještě hledám výsledky svých běžeckých souputníků: drUrban pěkný čas na maratónské trase v Mělníce, Vašek Krebs velmi rychlý Vinařský půlmaratón v Pardubicích, kde se účastnili i další zástupci lounského regionu Míra Patera, Míša Hemišová, Fr. Novák – ten pod půvabným názvem klubu Parkety Louny. Musím se ho zeptat zda přibírá nové závodníky.

Slíbil jsem minule přidat další zdravovědné rady. Možná budou pro vás důležitější než mé plky o zážitcích běžeckého začátečníka.

Tedy běžce nejvíce ohrožují svalová a kloubní zranění. Hned si vybavím svého pacienta pana Buka, má takové zdravé jméno. Je to muž, který neváhá jít dvacet kilometrů tam a dvacet zpátky, aby v batohu donesl na zahrádku holubí trus k zušlechtění humusu svým milovaným léčivkám. Boží člověk. Pro pořádek se pacientů v ordinaci ptávám, zda potřebují napsat nějaké medikamenty, aby měli dostatek léků do příští kontroly. Všichni potřebují, jen pan Buk ne. Ten nikdy nezklame. V náboženském vytržení sděluje: „Když mě něco bolí, natrhám si kopřivy, pěkně si s nimi vyšlehám bolavé koleno a je po bolesti. Jen žádnou chemii.“

Další nemoc, která dovede narušit tréninkový plán jsou různé katary horních dýchacích cest a vůbec nemoci z nastuzení. Zde stojí za pozornost rada další moudré pacientky. Na té jsem vyzvídal, zda by chtěla očkovat proti chřipce. Netřeba. Ona pochází ze statku. Když jako dítě přinesla domu rýmu nebo angínu, dostala od pantáty nádavkem ještě pár facek, protože se řádně neoblékla. Vždyť hadrů bylo doma po starších sestrách dostatek.

Na příště si ještě nechám ještě otázky proč má být běžec hubený a jak na nespavost.


 

ObrazekNa závodech o Krušovický soudek se ukázalo co to znamená zaplatit nováčkovskou daň a v čem to vězí, že někdo umí takové závody běhat. Tak dlouhý kros je pro nováčka, který trať dříve neběžel záludný z mnoha důvodů, jaké tempo zvolit, kde odpočívat a kde za to zabrat, jak náročné je stoupání před seběhem do cíle?

Manželka frflala že na těch dlouhých závodech pročeká spoustu času, zda by běh nešel nějak urychlit. Trasu znám dobře, nějak nadběhnout by si určitě šlo. Vždyť z toho kraje pocházím, jedna z mých prvních vzpomínek je o tom, jak jsem šel jako předškolák s babičkou přes luka z Lodenice do Čelechovic (to už je dnes Stochov).

Trať byla dobře značená, přesto se některým závodníkům, kteří běželi v čele závodu podařilo zabloudit. Zpočátku se běželo kolem řepkového pole, pak podle novostrašeckého hřiště, dále podél známého rybníka Bucek, také přes hory a lesy. V Krušovicích se zatím rozjela lidová veselice, pivo teklo proudem. To vše včetně břeskné country nemusím, ale proti gustu žádný dišputát.

 

ObrazekČas mohl být lepší, zato na fotografiích, které obětavě pořídil kolega Pucholt vypadám docela dobře, ne zdrchaný jako obvykle. V cíli jsem si dokonce mohl pohlédnout vítěze kategorie nad 50 let Smrčku. Během závodu se mi to zatím nepodařilo, to bych potřeboval dalekohled, jaký má náskok. Jsme sice stejný ročník, ale on se drží výkonostně stále v absolutní špičce. Je to úžasné sledovat jeho výkony a výsledky.

Tuto sobotu se běží povinná (protože místní) Počeradská patnáctka. Jejím kladem je, že trať vede povětšinou spíše s kopce. Na internetu už sleduji, kdo je přihlášený. A vida : Smrčka…Matěcha…Tausinger. Kdopak asi vyhraje?

V polovině května mě ještě čeká prestižní Tomanův kardioběh na brněnském výstavišti jako součást sjezdu kardiologů – to se poměřím s prof. Pirkem a dalšími kolegy. Dám vám zprávu jak jsem uspěl.

 

Petr Tyl

Fotkami si dovolil doplnit Ben

převzato z webu TJ Sokol Unhošť