Rozběhnuto

Pro ty co ještě nejsou rozhodnuti a rádi by se Soudku zúčastnili , ale nevědí co je čeká , tak bych v pár řádcích si dovolil tuto trať přiblížit . Hlavní ředitel závodu pan Václav Čížek mi jistě odpustí , že se mu někdo do toho plete . Tento závod jsem absolvoval poprvé v roce 1988 a od té doby více jak 15 x . Trať je velmi pěkná , ale také dost náročná . I když nyní proti těm první ročníkům jsou lesní a polní cesty dost upravené jako cesty v parku.

Start je tradičně na Stochově u Památného dubu . Pro ty co mají zájem o historii , jim rád Vilda

Šubrt a Láda Tlustý řeknou, jak jej s Ludmilou sázeli a jak jí pomáhali hlídat malého Václava.

Po startu se probíhá celý Stochov a na jeho konci následuje dlouhá polní cesta směrem na Nové Strašecí. Zhruba tak po cca 1,5 km následuje krátký prudký seběh a poté v údolí se zase pokračuje směrem na Nové Strašecí. Cesta začíná pomalu stoupat. Na kraji Nového Strašecí je prudký výběh a následuje průběh po východním okraji města pod dálnicí okolo fotbalového hřiště na silnici na Mšec. Na kraji lesa se ze silnice zahýbá doleva do lesa, kde se běží po rovné cestě až k další silnici směrem do Třtice. Při výběhu na tuto silnici máme za sebou asi půlku závodu, následuje delší klesání až do údolí, kde se zahýbá doleva a mezi chatami se běží mírně do kopce až k hrázi rybníka Bucek, zde se zahýbá doleva na silnici směrem ze Třtice a asi po 150 m se z ní uhýbá doprava a obíhá se rybník Bucek, cesta mírně klesá, přes nepříjemné kořeny se dobíhá ke skupině chat, kde se cesta rozšiřuje a začíná stoupat až k přeběhu silnice č. 6 Praha – K.Vary. Zde bývá obvyklé občerstvení a provoz přes silnici je řízen. Poté mírné stoupání pokračuje až pod Malý Louštín, kde obvykle bývá bahno a stoupání se zvyšuje. To již máme za sebou cca 15 km. Od Malého Louštína trať již nepatrně stoupá a vlastně se běží po širším hřebenu. Asi po 3 km jsme na Velkém Louštíně - nejvyšším bodě trasy cca 537 m n.m. a odtud následuje asi 1 km prudký seběh do vesnice Krušovice a ve vesnici následuje již o něco menší klesání až do cíle v bráně pivovaru.

A máme to za sebou. Teď se již můžeme věnovat doplňování tekutin a rozebírání zážitků – jaké by to asi bylo kdyby nefoukal vítr, kdyby tam nebyl kopec, kdyby tam nebylo to klesání, kdyby tam nebyli soupeři apod.

A ještě ať vám po doběhu chutná jako Pepovi.

A za rok na shledanou.

Sportu zdar a pivovaru zvlášť,

Ben

A na úplný závěr kapku historie - vítěz 1.ročníku Vilda Šubrt - zúčastnil se téměř všech ročníků, letos ale neběžel, přišel ze svého bydliště v Novém Strašecí pěšky . Zlí jazykové říkají, že vyrazil již v sobotu brzo ráno, aby to do neděle stačil.