Jdi na obsah Jdi na menu
 

Vulgarismy

10. 12. 2014

Milé děti,

Jestlipak víte, co to je vulgarismus? Že ne? Tak to si o tom musíme popovídat. Protože takový vulgarismus je vážná, ale opravdu vážná věc. A co je důležité, je to věc hodně, ale opravdu hodně složitá. A proč dnes a proč tady? No jednak proč ne, taky to díky výrokům těch nahoře až nejvýše je v současnosti mediálně propírané téma a koneckonců, jak na příkladu ukážu, se vulgarismy nevyhýbají ani nám běžcům, respektive se běžci nevyhýbají jim.

Vulgarismus, milé děti, je slovo cizí, což by nevadilo, že, ale ono je to označení pro něco, o čem říkáme, že je to sprosté. Takže se nejdříve pokusme zamyslet, co je to sprosté.

Podíval jsem se do Wikipedie, což je pro mě nejrychlejší (viz dole zde pod článkem… sprostá slova vyjadřují negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku, vůči nimž jsou směrována).  a hned je to jasnější i když…i když tam není to A, jen jaksi to B. Tím A myslím, proč je „to něco“ sprosté v tom smyslu, že to slovy encyklopedie vyjadřuje, teda podle mě „prý vyjadřuje“, negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku. Ne že bych to tak nechápal a nepoužíval, jen krčím rameny a říkám si: a proč vlastně. A neprsím se ambicí na to přijít, jen se nahlas ptám. Co je sakra na hovně negativního. Snad jen to, že smrdí. Jinak se bez něho nikdo neobejdeme, naopak, bez schopnosti jej produkovat a to často, bychom rychle zahynuli (umřeli, zkápli, zhebli…). Teda hovno je potřeba. A navíc jsou s ním spojené zážitky venkoncem příjemné. Můj táta s oblibou říkával: no nebylo mi nic a je mi líp. A co třeba věcně příbuzné slovo kadit, lépe srát a podobná? Ano, vnímám je jako slova sprostá, ale vlastně zase nevím proč. Asi že jsou spojená s tím nutným, ale nevábným hovnem. A pak je tu ta navazující prdel. Proč mě onehdá při prezenci na jednom závodě (jo Surovec to byl – teda ten závod)  známý prezentér a vášnivý pořadatel řekl: Miloši, běž do prdele! Asi tím chtěl – viz definice níže – vyjádřit negativní a silně emotivní postoj k člověku. Nepochybuju, že každý kdo produkuje emoce ať negativní tak pozitivní, je k tomu nějakou příčinou hnán. V daném případě jsem myslel, že mé zdržování u prezence „planými řečmi“ brzdí ty za mnou, ale nikdo nikde – tak dodnes nevím. Že by ty řeči samotné? No někde ten problém zakopán bude! Ale pravda je, že negativně jsem to vnímal. Proč neřekl třeba: Miloši, běž do ruky…do nohy…do krku…(no jít někomu „po“ krku je zase jiná škatulka tématická). Vždyť prdel  - za co vlastně může, chuděra – ostatně se jí vyhnout nelze, nosíme si ji pořád při sobě a aktivně ji v podstatě pořád používáme, když sedíme, vyměšujeme (což je taky pěkný slovo)  no a když běžíme, zejména po přestávce běžecké, tak ty hýžďový svaly zatraceně cítíme. Taky medicína s prdelí počítá a má pro ni specifické označení, jistě i podle toho, kam problémy směřují – myslím jestli dovnitř konečníku či vně a tak.  Nedávno jsem slyšel bavit se dva lékaře (triatlonisty – chodím s nimi plavat) na téma chirurgie ruky. Tak si říkám, že určitě existuje i chirurgie prdele, ale asi se tomu říká nějak více učeněji či samozřejmě „více“ latinsky, což už je věda a to už není žádná prdel. Takže maje již cestu do prdele jaksi prošlápnutu, měl jsem ulehčeno putování tamtéž, kam jsem byl týmž pořadatelem onehdá nasměrován po doběhu Kožovky, neb jsem se asi motal v cíli s číslem, což na pořadatele chytající další dobíhající vyvíjí pochopitelný tlak a emoce tryskají. To pak není divu, že leckdo jedná řekněme pudově. Ono je to koneckonců lepší, než se nějak přetvařovat: představte si doby, kdy by se na vás pořadatel obracel slovy „ ráčejí krapánek poodstoupit, stačí jen malinko prosím, pane sekční rado, ještě čekáme nějaké ty další běžníky“ a přitom by si stejně myslel něco o prdeli. Nehledě na to, že než by to dotyčný pořadatel dořekl, tak frnk frnk a další tři běžci by mu proběhli nezaznamenáni. Jen nevím, do které prdele, jsa tam posílán, správně zamířit, zda do prdele té osoby, která je odesílatelem, do své vlastní, což si neumím technicky představit či do nějaké obecné, univerzální, mající vyjádřit právě a jen právě ten emoční rozměr situace. Ale nejspíš to moc prožívám a je to naprosto jedno. (Jen jaksi na okraj: když už jsem použil výraz „vyvíjet tlak“…to si vždycky představím, jak za studena lisujou ty olivy a teď teče to všechno co je pod slupkou…ten extra virgen…)

Literárně jsou sprostá slova důvodem nejrozmanitějších opisů, například předmětná prdel třeba: posaďte prosím své popředí na vaše pozadí. Jako děti jsme na výzvu: „běž do prdele“ kontrovaly: „co bych dělal u vás doma“, no zkrátka bez sprostých slov, milé děti, by ten svět byl nepochybně chudší, fádnější, sprostá slova jsou nositelem těch zmiňovaných emocí a nebál bych se označit je za akcelerátor dynamiky řady procesů vůbec. Tak zase brzy příště v… nové lekci.

Miloš 

 

Vysvětlivky:

  • sakra: zde něco jako hergot…což bude od Herr Gott, my univerzální židé nejraději říkáme v daném případě „ausgerechnet“ …vyloženě česky by se dalo asi říci:  hleďme, přesněji ovšem kupříkladu (čímž nijak nemíním nadřazovat ten germanismus vpředu).
  • negativní: opak pozitivního (viz předchozí lekce)
  • emoce: to je to, když to s váma cloumá, třeba když dá Jarda Jágr gól nebo předběhnete Pepu Podušku a tak, s někým zacloumá, když druhý použije slovo prdel nebo Winter Trophy, známé jsou emočně hysterické reakce fanynek Beatles, pro jiného je emoční pastvou četba Goethova Fausta v originále…no byla by to nekončící řada  
  • prezence: to jak vás zapíšou do startovní listiny a přiřadí číslo, který pak někde zapomenete a běžíte bez něj, za což sklidíte konstruktivní kritiku nebo i DNF ( co je to DNF se zeptejte třeba u prezence – zkrátka nějakého zkušeného pořadatele, jistě rádi vysvětlí, a že by zrovna vás poslali do prdele je málo pravděpodobné)
  • akcelerátor dynamiky procesů: to si, milé děti, zjistěte za domácí úkol
  • extra virgen: pravej panenskej

Vysvětlivky k vysvětlivkám:

  • univerzální žid: literární postava Ladislava Smoljaka z jeho hry Hymna (normálně se přihazuje po jednom, když smlouváte s univerzálním židem, tak po dvou)

 

Sprosté slovo

Sprostá slova (sprosté slovo odborně nazýváme vulgarismus) vyjadřují negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku, vůči nimž jsou směrována. Používání sprostých slov v psaném i mluveném projevu je většinou společnosti považováno za nevhodné.

Sprostá slova se používají jako nadávka nebo jako prostředek k uvolnění vnitřního napětí (klení), popřípadě i pro jejich používání při významových konotacích v textu.

V českém jazyce se sprostá slova téměř výhradně týkají tabuizovaných témat, kterými jsou sexuální chování a vylučování moči nebo stolice.

Obecně

V některých kulturách jsou takováto slova tabuizována tak, že jejich použití na veřejnosti může být trestné. V některých zemích jsou filmová, televizní a rozhlasová díla za určitých okolností cenzurována tak, aby tato slova neobsahovala.

Někteří lidé namísto sprostých slov používají slova, která sama o sobě nejsou vulgarismem, ale začínají na stejné písmeno či slabiku jako jejich vulgární protějšky (houby-hovno, do prkénka-do prdele, do pytle-do píče, kurník-kurva apod.). Tím veřejnou cenzuru obcházejí. Takové slovo pak může žít vlastním životem.

Sprostá slova často pocházejí z cizího jazyka, se kterým se dané obyvatelstvo často stýká (například české kunda pochází zřejmě z latinského cunnus a do češtiny se dostalo přes středohornoněmecké kunt).

Jedním z dalších zdrojů sprostých slov je změna významu. Například slovo šukat znamenalo původně pouze pohybovat se v malém prostoru (je tak použito třeba v knize Babička od Boženy Němcové, ještě v Haškově Švejkovi psaném kolem roku 1920 a také například v F. L. Věkovi od Aloise Jiráska), zatímco dnes je užíváno jako vulgární výraz pro pohlavní styk. Podobný význam slova je zachován v polštině, která se od češtiny oddělila („szukać“ znamená „hledat“), i ve vzdálenější ukrajinštině („Шукати“). Podobný vývoj prodělalo dávno před tím slovo mrdat, které původně označovalo jen rychlý pohyb (tento význam zůstal slovu ve slovenštině - mrdnúť plecom = pohodit ramenem).

Nadávka je úmyslně hanlivé nebo urážlivé oslovení nebo označení osoby. Používá se obvykle jako součást slovního osobního útoku. Jako nadávky se často, ale ne výhradně, používají sprostá slova.

Nadávky lze rozdělit do následujících skupin: