Jdi na obsah Jdi na menu
 


Soudek očima Ivo Domanského

25. 1. 2013

Krušovický soudek je jen jeden

 

„Krušovický soudek je jen jeden,
každoročně v dubnu na něj jedem
…“

          (Začátek oficiální hymny Krušovického soudku)

 

          Letos v dubnu přijelo do Stochova už 126 mužů a žen, ve 28 leté historii je to prý druhá nejvyšší ůčast. K těm, kteří se vydávají na dvacetikilometrovou trať každoročně,  přibyla opět řada nováčků.  Přijeli ale také oba  vítězové posledního ročníku Richard Pleticha z Kadaně a kladenská Ivana Jedličková.

         Počasí bylo přesně takové, jakému se v němčině říká „Kaiserwetter“, na obloze ani mráčku, zrána příjemně, po poledni již docela teplo. Trať, vzorně značená fixními terčíky, by nedala možnost zabloudit ani pověstné bludičce Julii. Místy bylo trochu bláto, hlavně v lesnatých partiích okolo rekreačního rybníka Bucku, ale jinak pohoda.

        Závod vznikl několik let před rokem 1989 a přes všechny proměny doby zůstal v jádře tím původním setkáním kamarádů ve stochovské sokolovně, na trati i při zakončení na nádvoří Královského pivovaru Krušovice, věrného partnera stochovských turistů. Kdo na běhu několik let chyběl, zjistil, že se běžci už nemusejí tísnít v malé místnůstce u vchodu, aby se svlažili zlatavým mokem. Přestěhovaly se, rozšířily a zmodernizovaly též prostory sociálních zařízení. Důkaz, že nemusí platit okřídlený slogan, že každá změna je změnou k horšímu.

       U památného dubu jsme se nedočkali středočeského hejtmana pana Bendla, který prý nemohl tu „lípu“ najít. Tak místo hejtmana řekla několik slov stochovská starostka.

       Tempo bylo svižné a než se doprovodný autobus vymotal z městečka a dojel na 4. kilometr u Nového Strašecí, první běžce už nestihl. Akorát jsme stačili zaregistrovat první dvě ženy, asi padesát metrů za Mirkou Petroňukovou běžela na druhém místě Petra Havlová. Loňská vítězka Jedličková byla v nedohlednu, prý poslední dobou skoro netrénovala. Pak jsme už svištěli rovnou cestou do Krušovic.

       Zatímco běžci zdolávali jeden kilometr za druhým, na pivovarském  nádvoří byl vystaven soudek s pivem, prémie, kterou si  může odnést pouze celkový vítěz závodu. Pod slunečníky bylo ještě volno, pivo bez fronty. Připil jsem si se zakladatelem a doživotním ředitelem závodu Vaškem Čížkem na úspěšný 28. ročník a zeptal se, jestli by nemohl být za dva roky ročník třicátý ozdoben konáním mistrovství republiky veteránů. Nebyl tak docela proti, ovšem musí si to všechno teprve rozvážit. Tak uvidíme, co bude za rok, pak můžeme jednat konkretně. Rozhodně by stochovští pořadatelé za pomoci přátel a známých z Kladna zvládli vyhlášení předpokládaných 15 kategorií mužů a žen líp než letošní organizátoři v Pardubicích.

       Když stopky ukázaly čas jedna hodina a deset minut, bylo jisté, že letitý traťový rekord Jirky Čivrného st. 1:07:02 ještě letos nezmění majitele. Krátce poté se ale již objevili první závodníci. Trať vyhovuje především krosařům a vrchařům, takže se nebylo co divit, že za staronovým vítězem Richardem Pletichou skončili na druhém a třetím místě veteráni Miloš Smrčka (den po závodě v Krkonoších na 15 km!) a Josef Poduška. Čtvrtý byl zástupce mladší běžecké generace Jirka Lokšan, který je ostatně také dobrým krosařem.

       Na celkově patnáctém místě finišovala po dobrém výkonu Mirka Petroňuková, ačkoliv podle slov otce Viktora musí atletický trénink podřídit povinnostem vysokoškolské studentky.

       U teplého párku a tekutého občerstvení čas rychle ubíhal. Než se stačili osprchovat ti nejpomalejší, už se vyhlašovalo. První tři borci v každé kategorii si z Krušovic odnášeli finanční odměny a všichni ostatní pocit příjemně a aktivně prožitého svátečního dne. Ještě v autobuse zpět na Stochov si mnozí pobrukovali: „Královský pivovar krušovický, má dobré pivečko jako vždycky…“                                                                    

                                                                       Ivo Domanský